Život generála Choie

Choi Hong Hi se narodil v drsné a nevlídné krajině Hwa Dae v distriktu Myong Chun, který je nyní v Severní Koreji.

Ve svém mládí byl slabý a neduživý, neustálý zdroj starostí pro své rodiče. Avšak i ve svém mladém věku projevil budoucí generál silného a nezkrotného ducha.

Ve věku 12 let byl vyloučen ze školy, protože agitoval proti japonským úřadům, jež v té době okupovaly Koreu. Toto vyloučení přimělo mladého Choie, aby vstoupil do hnutí Kwang Chu / Studentské hnutí za nezávislost /.

Po vyloučení ze školy poslal otec malého Choie studovat kaligrafii k jednomu z nejslavnějších kaligrafů v Koreji panu Han Il Dongovi. Mistr Han kromě své dokonalé znalosti kaligrafie byl i mistr starého korejského umění boje Tae Kyon. Učitel byl velice znepokojen malou tělesnou kondicí svého žáka a tak se pustil do Choiova tréninku, aby díky tvrdému cvičení, jenž Tae Kyon vyžaduje, zdokonalil své tělo.

V roce 1937 byl Choi poslán do Japonska, aby tam získal další vzdělání. Krátce před odjezdem se však zapletl do vášnivé hádky s proslulým bojovníkem Houem, který mu slíbil, že jej při dalším shledání roztrhá na kusy. Toto byl zřejmě jeden z největších impulsů, který ho přiměl k hlubšímu tréninku bojových umění. V japonském Kjôtu Choi vyhledal korejského učitele karate mistra Kima a začal se svědomitě učit všemu, co mělo jakoukoliv souvislost s využitím těla pro boj. Za dva roky dosáhl prvního černého pásu a začal si pohrávat s myšlenkou vytvoření nových technik, jenž by byly spojením všech jeho zkušeností s bojovými uměními.

Choi nezapomněl na slib zápasníka Hou a tak ve městě nebyl jediný sloup, do kterého by nebouchl nebo nekopl, aby viděl jak se měděné dráty na něm na protest otřásají. Představoval si ,že toto jsou ty techniky, které by použil, aby se ubránil zápasníkovi, kdyby se pokusil splnit svůj slib.

Následovalo období jeho největšího duševního a tělesného tréninku, přípravná škola, střední škola a nakonec Universita v Tokiu. V té době Choi ještě více zintenzívnil trénink a pokusy s jeho novými technikami vedly až k dosažení druhého černého pásu. Po dosažení druhého Danu začal Choi vyučovat v YMCA v Tokiu.

Osvobození Koreje v srpnu roku 1945 zachránilo Choie od zbývajících sedmi let vězení.

Po propuštění z věznice odejel do Soulu. V lednu následujícího roku byl Choi jmenován podporučíkem nové Korejské armády, tato událost je hlavním bodem v realizaci snu mladého podporučíka vytvořit korejské armádní bojové umění.

V roce 1953 se stal Choi Hong Hi autorem první oficiální knihy o korejské výzvědné službě a stal se hlavním organizátorem 29. pěchotní divize v Che Ju, která se nakonec stala největší špičkou armádního Taekwon-Do. V témže roce založil první tělocvičnu Oh Do Kwan / tělocvična mé cesty /, kde rozvinul své zkušenosti z bojových umění a rozvinul je v nový bojový systém Taekwon-Do. V druhé polovině téhož roku vedl největší civilní školu v Koreji Chon Do Kwan a byl povýšen na brigádního generála.

Rok 1955 byl největším mezníkem v historii Taekwon-Do. Na popud generála Choie se dne 11. dubna sešel výbor sestavený z historiků, mistrů bojových umění, sportovních a kulturních činitelů a vládních prominentů, aby schválili oficiální název pro nové bojové umění a uznali mu národní statut. Na návrh samotného tvůrce mu byl oficiálně schválen název Taekwon-Do. Den jedenáctý duben roku 1955 vešel do dějin světa jako den zrození nového bojového umění.

Vztah pana generála Choie k součastnému Taekwon-Do nelze vyjádřit jinak než slovy jeho samotného:

Slova nejsou přiměřená, aby popsala mé pohnutí v den, kdy se zrodilo Taekwon-Do, ale současně mne přepadly obavy, kolik lidí na světě mu skutečně porozumí a důkladně jej pozná ? Zdá se,jakoby to bylo právě včera a již uplynulo tolik let, dnes je Taekwon-Do nejen oficiální činnost CISM / Rada mezinárodního vojenského sportu /, ale uvažuje se i o jeho zařazení do programu olympijských her.. Všechno toto mne přinutilo znovu si uvědomit, že dny letí rychlostí šípu a že léta plynou jako nezvratná řeka, ale všechno toto dokazuje, že odhodlanost a víra mohou překonat jakoukoliv překážku.

Všechny věci jsou ovládány zákony Yin a Yang, které jsou důkazem toho, že vše má svůj počátek v protikladu a spolu dohromady tvoří jeden celek, toto je doklad toho,že i štěstí může plynout někdy i z katastrofických okamžiků. Mé bolestivé zkušenosti, degradace a ponížení, kdy mne japonská okupace Koreje ponížila na osobu bez vlasti mne inspirovaly naučit se skutečnému bojovému umění, další mou motivací byla touha uchovat a rozšířit ducha a moudrost lidu Koreje do světa.

V souhrnu je můj život bouřlivý, plný osamocených bojů a nešťastných dobrodružství, jenž by mi jen málo lidí závidělo. Za své neochvějné názory jsem musel žít tisíc mil daleko od své milované vlasti v samo-exilu. Můj sen se však naplnil, můj největší sen o Taekwon-Do, jenž šíří svou filozofii bez ohledu na náboženství, ideologii, národní hranice nebo rasu. Dnes mohu bez váhání říci, že jsem nejšťastnější člověk na světě.

Mou opravdovou touhou je, aby si Taekwon-Do podrželo svou původní podobu, koncepci, techniku a filozofii. Je mou upřímnou nadějí ,že Taekwon-Do přispěje svou výukou techniky a učení k rozvoji člověka mnoha dalších generací jenž přijdou.

Je ironií přírody, že křehké rostliny jako orchideje a tulipány vyžadují svědomitou péči, zatímco plevelu se daří bez jakékoliv péče. Divoká tráva snadno zaměnitelná s obilím nebo rýží může skutečně snadno zabránit růstu pravých rostlin. Nemohu si pomoci, abych nezoufal nad poskvrněnou představou Taekwon-Do jež nedávno stvořili napodobovatelné.

Utěšuji se však touto myšlenkou: Tak jako falešný diamant nemůže řezat sklo, jsou falešné techniky jako představení bez podstaty, jako letní přeháňky jenž rychle vyschnou na zemi nebo hurikán, který s lomozem přiletí, ale který brzy z oblohy zmizí.

Přeji si věnovat mou encyklopedii všem studentům v naději, že jim bude pomáhat ve snaze o pravé Taekwon- Do.

S vypuknutím druhé světové války byl Choi nucen vstoupit proti své vůli do japonské armády. Ve službě v korejském Pchjong Yangu, kam se jako voják dostal, se angažoval v boji za nezávislost Koreje a v důsledku toho byl uvězněn v japonském vězení. Aby zmírnil nudu, začal Choi cvičit své bojové umění v osamělosti své cely. Za krátký čas se stali jeho spoluvězeň a žalářník jeho prvními žáky. Nakonec se stal dvůr věznice gigantickou tělocvičnou.